Ztracene jablko - k aktivnimu zapominani

Marc Ries

Problem s beznym chapanim zapominani a vzpominani si tkvi v tom, ze se oboji vztahuje na neco, co je mu predlozeno, resp. cemu se do jiste miry musi podridit. Vzpominam si na deni, ktere se stalo pred urcitou dobou, zrovna tak, jako zapominam veci, ktere maji trvani v case. Tento postup je neco na zpusob reprezentacniho modelu. Vychazi z toho, ze existuje principialni zobrazitelnost mezi tim, na co se ma vzpomenout, a mezi vzpominkou, mezi tim, co si vzpomina, a mezi tim, co se stalo jako jedinecna udalost. Tato korenspondence mezi originalem a vzpomenutou kopii ovsem nikdy neexistovala. Vzpomenuti nevyrkne byvalou udalost znova, ale udela z nej vlastni, druhou udalost - pridanim, transformovanim castic, vymyslenim novych vztahu. Aktivni vzpominani, ktere s tim, co bylo vzpomenuto, plodi nove veci.

Totez se deje se zapominanim. Zapominani take neni zdroj nedostatku, prazdne misto v byvalem logickem retezci, nestoji v negativnim vztahu k originalu, neznamena nevzpomenout si, ale je aktivni silou, ktera tvori nove. Nejde o to, co clovek zapomene, o zapomenute, ale o zapomneni. Zapomenout sam sebe, jak rika Nietzsche, "jako rozkosne okouzleni pred roztristenim individuace", pred udajne vedomym nasmerovanim vlastni existence. Kulturni technika ZAPOMÍNÁNÍ. Zapominani jako aktivni zivotni princip ve spolecnosti, jejiz ekonomicka stranka se snazi o prevraceni vsech pomeru.

Koupim si jablecny dzus. Baleni me informuje, ze to, co jsem koupil, je 100% jablecny dzus, pismem a obrazem. Fotograficky zobrazena jablka, ktera sugeruji jednotu obsahu a formy. Presto neni baleni jablecneho dzusu automaticky jablecnym dzusem, ale obalem s tekutym obsahem. Ale proto, ze venku vse poukazuje na urcity obsah, vychazim z toho, ze stava v baleni pochazi z jablek, ze tedy je jablecnym dzusem.

To znamena, ze piju a zaroven se pomoci ruznych systemu znaku ujistuji o tom, ze to, co piju, je skutecne jablecny dzus. Soucasne zapominam vse, co jsem vlastne nikdy nevedel. A sice, jak se jablko dostalo do baleni. Praktikuji aktivni zapomneni vsech tech podminek, ktere patri k vyrobe prumyslove normovaneho napoje: zpusob pestovani a sklizne jablecnych baterii, technicko-chemicka uprava jablek do jineho stavu skupenstvi, pripodobeni chuti tekutiny vseobecne uznavane chuti jablek, zabaleni tekutiny s haldou semiotickych privlastku, ktere presvedci nas zivot zhyckany reprezentaci, ze forma a obsah jsou totozne. A to 100% jablecny dzus. Tedy 100% neco jineho nez stava z jablek. Toto je prvni cast meho aktivniho zapominani pri koupi takoveho vyrobku. Druha, mozna podstatnejsi cast, se ale odehrava pri "konzumu", tedy piti. Piju tekutinu zvanou jablecny dzus a zapominam po hltech stare jablko ve prospech noveho jablka, ktere ke mne prichazi vyhradne z tohoto baleni. Na rozdil od potlaceni, ktere za jinych podminek muze byt take aktivni zapomneni, znamena zde zapomneni estetickou strategii slibujici jinou udalost nez tu, na kterou se predmet prede mnou odvolava.

Jablko se cestou sice ztratilo, zato ale ziskam diky svemu aktu zapomneni pro svuj zivot novou jablecnost, jevici se jako zlatozluta lepkava tekutina, kterou si mohu osladit zivot. Prohresim se tedy sotva porusenim reprezentace, mnohem spise odsouhlasim radostne preorientovani se v predstave sveta plneho jablek.

Toto zapomneni je umeni, umeni, ktere, receno s Nietzschem, jedine dokaze pretvorit myslenky na hnusotu hruz a absurdna byti v predstavy, se kterymi se da zit.

Pit 100% jablecny dzus je tedy komicky pocin, kterym mne zachranuje zivot.

home of