Umelecke strategie souvisejici se zapominanim

(Sabine Schaschl/Peter Zimmermann)

objekt c.1: Jochen a Esther Gerzovi: Pamatnik proti fasismu, Hamburk-Harburg 1986

12 metru vysoky sloup ctvercoveho profilu s olovenou povrchovou upravou. Vedle nej deska s nasledujicim napisem: "Zveme obcany Harburgu i navstevniky mesta, aby pripojili sva jmena zde k nasim. Maji nas zavazovat k neustale bdelosti. âim vice podpisu bude na teto 12 metru vysoke olovene tyci, tim vetsi cast tyce bude zapoustena do zeme. Tak dlouho, nez se po neurcite dobe ponori beze zbytku a na miste harburgskeho pamatniku nebude stat nic. Protoze nic nemuze natrvalo stat na nasem miste proti bezpravi."

Úloha pomniku je pripominat nam, ze nesmime zapomenout. Skulpturalni podpisova akce umelcu Gerzovych se snazi jednak zahrnutim recipientu, jednak tim, ze necha umelecke dilo zmizet, pusobit proti kolektivnimu zapominani - dobre si vedomi toho, ze inscenovana nepritomnost se prevrati v pritomnost a verejne zmizeni ve zvyrazneni.

Tato strategie zamerena proti zapomneni ztroskotala na propastnem rozdilu mezi ambici a skutecnosti. Namisto dokumentarne citelnych podpisu dojatych soucasniku se jiz brzy vryl do olovene kuze pomniku nedefinovatelny zmatek tvoreny grafiti, cmaranicemi a manifestacemi velkomestskeho vandalismu. Obyvatelstvu Harburgu byla zrejme rychlost, kterou sloup mizi, prilis nizka. Ale oproti puvodnimu zameru pomnik stejne nikdy nezmizi docela. To se brani kulturne-byrokraticke pojeti proti zmizeni umeleckeho dila financovaneho z verejnych prostredku. Proto bude maly pruhled v podchodu pod objektem neustale pripominat obyvatelum Harburgu i navstevnikum pritomnost fakticky nepritomneho.

Nejsou mista zapominani. Existuji pouze mista vzpominani. Knihovny a muzea jakoz i neomezene virtualni archivy pocitace jsou prostory pro pamatovani si, s obsahy, ktere lze kdykoliv vyhledat. Stejne jako v lidskem mozku se v nich nic neztrati, nic se v nich nemaze. Vzpominat neni opakem zapomenuti. Vzpomenout si je pouze strategie spocivajici v rozdeleni a strukturaci prekrytych informaci. Vzpomenout si znamena postavit odlozene informace do logicke souvislosti. Po roce 1945 se stalo vzpominani spolecenskym projektem - jako politika, jako terapie, jako estetika. "Erinnerungsarbeit" (usili vzpominat) je heslo, ktere neni mozne zprovodit ze sveta, vztahujic se na historicke udalosti i na soukrome biografie. Za masivni podpory medii vyplnuje usilovne vzpominani prazdnotu soucasnosti, dodava smysl, az ono dovoluje individuu napsat si pro sebe vlastni identitu.

Zapominani je tabu. Chtit zapomenout je povazovano nejen za chorobny jev, ale plati za nemozne. Proto take nemohou existovat strategie zapominani. Ovsem nase usili pamatovat si se stalo samoucelnym, "technifikace pametovych nosicu mela nutne za nasledek automatismy uchovani", jak pise teoretik komunikace Hans-Ulrich Reck. Chybeji kriteria pro vyber. Ten, kdo muze z pameti odecist nadmiru informaci, je ochromen a nevi, proc by mel jeste konzultovat dalsi prameny, kdyz uz se stejne neumi orientovat. To ovsem zpochybnuje pojem vzpominani. Co zustava, je nerozlisitelna smesice vzpominek. Co z toho vznika, je pasivni vzpominani: je jednodussi dane struktury vzpominek prevzit. Reck rika: "Mnoziny informaci se ruku v ruce s rozvojem digitalni vecnosti stavaji politickymi teritoriemi a jen ten, kdo umi navigovat pres selekcni filtry pameti, je mocensky zvyhodnen."

Umeni se nevymyka spolecenskemu projektu "usilovne vzpominat". Ma byt prozito, ma se k nemu proniknout a ma se na ne vzpominat. V modernim a soucasnem umeni ovsem existuji strategie, ktere zapominani - at uz vedomky ci nevedomky - dumyslne tematizuji. Jednou z techto strategii je prepisovani.

objekt c.2: Erwin Redl: "Truth is a moving target" Internetovy projekt, k nalezeni pod adresou: http: //www.aec.at/residence/truth/

Strach zapomenout urcite vety, ktere pro nej byly dulezite, dovedl Erwina Redla k tomu, ze je po dobu dvou let sbiral. Prvni veta, kterou ulozil ve svem pocitaci - tenkrat zil v New Yorku - byla prave ta, ktera dala projektu jmeno: "Truth is a moving target". Veta, ktera ma podle Redlovych slov vyjadrit pochybnost o pravde stejne jako viru v ni.

Kdyz se tato veta objevi na monitoru, ma recipient moznost buì interaktive zasahnout a vytvorit z ruznych slov obrazec na zpusob krizovky. Anebo necha na pocitaci, aby konstruoval nahodne sestavene vety. Ëuknuti mysi na zvolene slovo zpusobi v horizontalnim ci vertikalnim smeru tvorbu dalsich slov nebo po nem nektera slova zmizi. Neustale formulovani novych vet pomoci generatoru nahody razem ukonci tuknuti na slovo "target". Prace simuluje praxi vzpominani si a zapominani. Vety, ktere sepsal Redl - cili v pameti ulozene vzpominky -, jsou vydavany napospas zapomneni. Jsou pouhou surovinou pro strukturu, ktera je neustale znovu prepisovana. Kazde prepsani vymazava predchozi. Jedna vyznamova uroven prekryva druhou. Mezi tim se nachazi zapomenuti. Prchavost obsahu vet generovanych pocitacem nepripousti zadne jednoznacne interpretace. Intertextualni souvislost zustava bez vyznamu. V popredi je formalni struktura prace, ktera je tuknutim na slovo "target" uplne vymazana - podobne jako kdyby zmizela v zapomneni.

objekt c.3: Muzejni okruh od Johna Cage

Nova pinakoteka, Mnichov 1991

Nahodna operace jako koncept vystavy. Cage si vyzadal od ruznych umeleckych sbirek a muzei vzdy po dvanacti objektech. Vyber byl ponechan na jednotlivych propujcovatelich a na pocitaci. Z tohoto zakladu urcil Cage opet pomoci nahodne operace rizene pocitacem radu objektu, ze kterych pak sestavil vystavu. Muzejni okruh je z tohoto hlediska konglomerat nejruznejsich objektu, ktere osud zavedl na jedno misto a mezi kterymi neni zadny vztah.

Nahodnymi operacemi jsou predmety propusteny z navyklych souvislosti. Tim prestavaji byt casti systemu, ale stavaji se vlastnimi bytostmi, neomezene klasifikacemi a kategoriemi. Svoji metodou, ktera napodobuje nahodilost zivota, Cage objekt osvobozuje, odstranuje hranice, vyrazuje do znacne miry umelcovu subjektivitu a dava vecem prostor, aby jednaly sobestacne. Uvnitr i vne lidskeho ja, rika Cage, ktery se orientuje na buddhistickem mysleni, existuje, nezavisle na subjektivnim projevu vule, zivot jednajici podle svych vlastnich zakonitosti. Zapominani se objevuje v tom okamziku, kdy je stary kontext postaven mimo zorne pole a duraz je polozen na jiny, pripadne nove konstruovany kontext. Mezi 19 vystavenymi objekty Muzejniho okruhu se nachazi napriklad klic k brane palace v Siegburgu u Kolina n.R., lebka jeskynniho medveda, hlava anticke sochy, plakat od Jima Dinea anebo portret Bismarcka od Franze von Lenbacha. Nahodile seskupeni objektu nam nazorne predvadi zapomenuti puvodnich kontextu.

Klic, ktery izolovan od sveho zamku je prezentovan mezi malbou z 19. stoleti a nalezenou kosti z mladsi doby ledove, nemuze divak poznat v puvodni souvislosti jeho vyznamu. To jej prinuti k tomu, aby si vytvoril nove vztazne systemy, ktere se nachazeji mimo stavajici hierarchie a jsou obohaceny individualnimi zkusenostmi. Zapomenout kontext otevira moznost poznat nove zkusenosti.

priklad c.4: Andy Warhol: "Thirty are better than one" sitotisk, 1963

Serialita jako strategie, jak opustit auru originalu. Tricetkrat Mona Lisa od Leonarda da Vinciho v simplifikujici cernobile reprodukci. Co to znamena zopakovat jeden z nejcasteji reprodukovanych del v dejinach umeni na jednom obraze hned tricetkrat.?

V ritualu opakovani ztraci forma svoje obsahy. Serialitou se zbavuje originalni dilo sve aury a stava se libovolne vymenitelnym objektem. Obraz Mony Lisy se stava prazdnou floskuli, ktera nereprezentuje nic jineho nez sebe samu. Vyrok Waltera Benjamina, podle ktereho se puvodni postaveni umeleckeho dila v souvislosti s tradicemi vykrystalizovalo v kultu, tvurci pop-artu nezalozili jednoduse do archivu dejin umeni, ale prevzali jej jako parafrazi. Namisto co by staveli objekt do souvislosti, provedli jeho izolaci od ni a pozvedli formu ke kultu, at uz se jedna o Mona Lisu, Marilyn Monroe, lahev kokakoly nebo o Mao Ce-tunga. Pro pop-art je obraz od da Vinciho kvuli jeho castemu reprodukovani medialni ikonou jako mnoho jinych. A media, rika Warhol, spocivaji prave jen ve spouste obrazu: kovbojove, policajti, cigarety, deti, valka, sesrihem dokonale smichany. Presne jako obrazy, ktere delame. Drive nebo pozdeji, byl Warhol presvedcen, si lide budou pamatovat umelecke dilo jen diky jeho peknemu vystupu v mediich. Zbytek padne do zapomneni.

Zaverecna kuratorska poznamka: Zminovat se soucasne o umeni a zapomneni se muze zdat protichudne, ale moznost, jak se da umeni oddat zapomneni, se naskytuje, a umelci sami ji vyuzivaji. Dilo, o kterem bylo receno, ze je dokonano, se muze po mesicich nebo letech stat jednoduse podkladem ci nosicem novych idei a muze byt premalovano. I kdyz nenavratnost dila leziciho vespod zamestna vedce na tak dlouho, az je mozna alespon castecna rekonstrukce, je originalni dilo i nadale ztraceno.

home of